4.kolo Terezínského poháru

Čtrvrté kolo Terezínského poháru, jak to napsat? Den plný emocí.

Pokaždé když sleduji výrazy závodících po prohlídce parkuru, říkám si,  jak ten běh asi dopadne. Parkury , které nám až tolik nesedí.

První běželi junioři. Účast byla mizivá a tak si Terka s oběma psíky,  ze 3. startujících, doběhla pro pohárky  za první a druhé místo.

Ve dvojkových zkouškách se s Fari brvní běh diskla a už to jelo....Druhý běh asi 4 chyby, prostě den blbec. Pak přijely naše spřízněné duše, nervozita opadla a v jejich společnosti i tak ošklivé běhy plné outů nevypadaly tak zle.

Bárník –

První běh LA3 – běžel docela s nadšením, než zjistil, kolik je v běhu outů. A pak už outy neřešil a prostě ty laťky začal shazovat hrudníkem. Takže za dobře.

Druhý běh nedoběhl ani jeden smallík. S napětím jsme čekali na Média, ale ani tady nikdo parkur nedokončil. Terka běžela v Large první. A pak to přišlo….ta neskutečná podpora našich zlatíček: „To dáš, budeš první , kdo doběhne“…“držíme place“ říkala Eva. Tak Terka bojovala.

Musela jsem se začít smát, když se z parkuru ozývalo: Chyba, chyba, chyba….a vedle mě Bláňa s hláškou….“to dá, držím jí svých osm zbývajících prstů“ mě úplně odrovnala. Když Terka doběhla do cíle, ozval se halou neskutečný aplaus. Konečně někdo parkur dokončil.  Tenhle běh si budeme všichni pamatovat. Tolik chyb snad Bárník za jeden parkur neudělal, ale doběhl a to bylo dneska prostě nejvíc.

Hrozně mě baví ty závody, kdy to není jen o výsledcích, ale i o překonání sebe sami. O emocích a o lidech, které jsme si s Terkou  tak oblíbily a se kterými je nám tak dobře.